Těžký průmysl (cementářský, chemický, ocelářský) čelí několika specifickým překážkám při snižování emisí na čistou nulu: vysoké počáteční náklady pořízení nové nízkouhlíkové technologie a výrobní aktiva s dlouhou životností, jejichž obnova často spočívá v jediné kapitálové investici do roku 2050, prozatím nízká úroveň připravenosti mnoha technologií, a nezřídka také mezinárodně obchodované výrobky s nízkou marží, což odrazuje od včasného zavádění nových, dražších technologií, které s sebou nesou riziko zahraniční emisně intenzivní a levnější konkurence. 

Jak politické a finanční prostředí a jejich vhodné nastavení přispívají k dekarbonizaci těžkých průmyslových odvětví v České republice?  

Tento plán politiky a financování nastiňuje klíčové aspekty transformace cementářského, ocelářského a chemického odvětví, především v horizontu roku 2030, s přihlédnutím ke konečnému cíli čistých nulových emisí do roku 2050.  

Zaměřuje se na hlavní aspekty průmyslové transformace:   

• výchozí pozice a současné výzvy, 

• politické prostředí EU a vnitrostátní politiky,   

• klíčové investiční oblasti a odhady investičních nákladů,   

• dostupné soukromé a veřejné finance.  

Plán má dva hlavní cíle: propojit politické, investiční a finanční aspekty relevantní pro dekarbonizaci českého těžkého průmyslu a navrhnout řešení překážek, kterým mohou průmyslové subjekty na cestě k dekarbonizaci čelit.